Kalokaghatia

21. july 2018 at 17:24 | S.
Bojovat každý den s neutuchající touhou být drobná. I přes to, že se mi vlastně moje postava líbí. I když vím, že můj přítel mě takhle zbožňuje. Z nějakého důvodu mám pořád pocit, že tohle nejsem já, že moje pravé já je elegantní, štíhlé, jemné, pevné. Už to není o nenávidění svého těla, i když takové dny samozřejmě stále mám, teď je to víc o touze být lepší. Neříkám, že kila nějak udávají lidskou hodnotu a vlastně tak ani na nikoho nepohlížím. Nemyslím si, že by ze mne udělala dieta lepšího člověka, to opravdu ne. Ale naopak mám pocit, že by mé tělo mělo vyzařovat můj vnitřní pocit. V antickém řecku pro to existoval výraz kalokaghatia a něco takového mi zřejmě v životě chybí. Možná je to trochu povrchní, ale zkrátka moje vidina perfektního spočívá v tom, že budu vědět, že nejen že se chovám jako dobrý člověk a snažím se mít tu nejlepší karmu, ale i vypadám jako nejlepší člověk. Takhle napsané to zní trochu zvláštněji, než v mé hlavě, uznávám. Přeju si, aby to bylo vždy "Ona je tak krásná a zároveň hodná/ochotná/atd.". Chci cítit to, že bych nemusela, ale jsem. Nemusíte být dokonalí, abyste byli šťastní ale můžete a v tom to celé je. Nemusím. Vím, že se líbím klukům, svému příteli, že mě společnost řadí spíše do kategorie "pěkná" než-li "ošklivá", ale já to přesto chci posunout ještě dál.
Teď už to možná i dost povrchní bude, ale naprosto mě povzbuzuje představa toho, jak například přátelé mého přítele říkají: "Ta tvoje holka je strašně super a je fakt nádherná." jak by se asi cítil. Teď jsem spíš fajn a hezká. Toužím po extrému, vždycky sem milovala extrémy a jít zlatou střední cestou mi nikdy moc nevyhovovalo. Chci slyšet od svého okolí ty obdivné "Ty si na sobě pěkně zapracovala." nebo i lehce závistivé "Vždyť to vůbec nemáš za potřebí, podívej se na sebe, už teď vypadáš dobře." To je pro mě to hnací palivo. Tohle a ty mé představy. Chci začít dělat všechno, od všeho něco, do všeho dávat 100% a soustředit se jenom na sebe a své výkony na všech frontách. Zároveň se tvářit, že je to maličkost, že je to to nejmenší co ve své existenci můžu dělat. Jen z té představy mám husí kůži. Je to bláznivé, vím. Ale je to jediný způsob, jak se neutápět v depresích a sebelítosti. Jde tu o mnohem víc, než je perfektní postava, jde o to co symbolizuje a o všechno to kolem co chci dělat pro ni.

 

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement